Jak nacpat obří sardinky do pidi konzervy – reportáž o tom, co se honí hlavou vystavovatelům

uvod veletrh

Nedávno jsem se zúčastnila kosmetického veletrhu Beauty and Spa v Letňanech. Zákazník si koupí vstupenku, rozhlédne se, stráví příjemný den mezi stánky se spoustou skvělých věcí, vystojí frontu na něco na zub, koupí mraky věcí a jde domů.

Jak to ale vypadá z druhé strany?

Jelikož toto byl můj první velký veletrh, zanechal ve mě spoustu dojmů a zážitků, které prostě musím poslat i vám. A reportáž je, myslím, to pravé…

Těžká jsou rána veletržníkova

Zvoní budík. Zvoní… Pořád zvoní. A mě se tak nechce! Odkládám ho o dalších 10 minut. Usínám sladkým spánkem, ale jen,co zavřu oči, už zvoní znova! Ksakru! Už asi musím opravdu vstát, nebo to zase nestihnu. Moje typická akademická desetiminutovka dnes není na místě.

Vykopávám se z teplého pelíšku a mažu do koupelny, kde začnou všechny přípravy. Umýt se, navonět, na sušení vlasů není čas. No, nevadí, mé vlasy stačí rozčesat a vypadají fajn. Důležité je, dokonale zkrášlit svůj obličej. Také proto mu věnuji dnes speciální péči. Čistím, dávám masku i mikrodermální peeling. Precizní, ale přirozený make-up. Tak to mám ráda. Důkladným pohledem do zrcadla kontroluji, že jsem s výsledkem velmi spokojená.

Šimrání v břiše se stupňuje. Cítím, že dnes to bude velký zážitek. Balím poslední věci do kufříku, snídani nestíhám dojíst. Ještě rychle vyvenčit psa, který jak na potvoru očichává každý roh a ne a ne se vyvenčit. Ona vždycky ví, když spěchám a dá si na čas. Mrcha jedna!

Přesně ve čtvrt na devět startuji do Letňan! Pro jistotu pouštím navigaci, která mi udělá hned dobrou náladu po ránu: „Po dvoustého padesátého metrech odbočte doprava do Beranových.“ Ach jo 😀

Na místo dorážím s předstihem. To je super, bude čas se nasnídat. V rychlosti do sebe házím čokorolku od Kollingera a jsem ready rozrazit dveře do areálu výstaviště. Před vchodem se potkávám s kolegyněmi a sekuriťák kontroluje průkazku vystavovatele. Vstupuji do haly, kde jsem nikdy předtím nebyla. Mazec! Je to krása!

První zážitky

První mě praští do nosu neznámá vůně tohoto místa. Všude kolem mě stánky s kosmetikou, vlasovou péčí, nehtová studia, masážní stoly. Nalevo napravo samé barvy, světla, vyskládané regály,  vystavovatelé ve víru příprav. Na tváři se mi rozlévá úsměv.

Je ještě brzy, takže zákazníci mají zatím vstup zakázán. Proplétám se mezi stánky a rozličnými uličkami mě kolegyně vedou rovnou k našemu stánečku. Nacházíme přidělený stolek a pomalu vyndáváme věci na stůl. A teď to přichází!

Chaos nad chaos, zoufalství a beznaděj. Málo místa. Veškerý prostor na zemi je vyplněn kufry, kosmetickými taškami, igelitkami a kdejakým bordelem. Není kam šlápnout. Do toho házíme ještě židle na líčení a není tu k hnutí. Tohle jsem tedy nečekala. Do čeho jsem se to zas nechala uvrtat? Začínají dohady o tom, kdo kde bude, jak posuneme stolečky, kam si dáme věci… Je nás tu moc! SARDINKY!!!

Náhle mi probleskává hlavou, že bych mohla napsat super článek o tom, jak nacpat skoro dvacet lidí na pár metrů čtverečních. Tohle jestli někdy sladíme, to bude zázrak!

Rovnáme věci na stoleček, jsou jako domino. Stačí nechtěně cvrnknout do rtěnek a ty povalí make-upy a make-upy zase spadnou na zem… Pomalu ale jistě se však začíná formovat naše pracovní plocha. Kufry se zavírají, pomůcky strkáme do poliček a zase tu začíná být k hnutí (aspoň můžu někudy vyjít z prostoru).

IMG_0180

Už je to tady!

Sotva úspěšně dokončíme přípravy, udeří desátá hodina a do areálu se začínají valit davy lidí, prahnoucí po zážitcích a nových úlovcích.

Tolik lidí! Ale není čas se divit, začínáme líčit. Jsem nervózní, naštěstí všechny obavy ze mě padají ihned, co si mi na židličku sedá první žena. Jo! už jsem zase zpátky. Ruce mám klidné a netřesou se. Přeci jen mám něco „málo“ odlíčeno za svou kariéru. Povídám o líčení, barvách, péči o pleť a dělám vše pro to, abych odvedla tu nejlepší práci. Jsem ráda precizní….

Hodiny letí a já už se přestávám orientovat v jednotlivých ženách, které jsem líčila. Ani už nevím, kolik jich bylo… Hned, co jedna opustí mou židličku, druhá vzápětí přichází. Nejčastější otázka, na kterou se lidé ptají, aniž vůbec přistoupí blíž ke stánku: Kolik máte dnes slevu? Já zapomněla….jsme v Čechách!

Najednou přistupuje ke stánku pán. Nevím, od kdy tam stojí, byla jsem zády. Stíhám si ale ihned všimnout, že sahá na čistící kartáček.

„Můžu vám nějak pomoct?“

A s cizím přízvukem mi ukazuje svou ruku a říká: „Pani, máte dezinfekci? Potřeboval bych ji dát na tu ránu.“

Na ruce má opravdu nějaký strup, ale mě je jasné, že se původně snažil kartáček ukradnout. Vyndávám mu desinfekční ubrousek, on ho rychle balí a spěšně odchází. Zasáhla jsem na poslední chvíli!

Bohužel ale vzápětí zjišťujeme, že naší kolegyni také chybí na stánečku čistící kartáček! „Někdo mi ho ukradl! Jen jsem se otočila a není tu!“ Kartáček opravdu není k nalezení. Naštěstí další kolegyně zlodějku viděly při činu a tak ji majitelka kartáčku ještě stíhá dohnat a lapit. Zdá se, že vše dobře dopadlo.

Přesto další kartáček chybí. Ten už jsme nenašly. Takže si slečna k nemalému nájmu musí připočíst ještě tuto položku 🙁

Mžitky před očima

Po šesti hodinách stání na nohou se stávají i mé nejpohodlnější lodičky španělskými botami. Přešlapuji jako čáp z nohy na nohu a ve volných chvílích si aspoň na pár vteřin sednu. Nemůžu ale na dlouho.  Přestávku na odskočení si beru jako vysvobození, procházím se konečně venku na vzduchu, hala je neskutečně vydýchaná a je tam horko. Avšak zase rychle zpět!

Je pořád co dělat, přes ten shon jsem zapomněla, že jsem ani neobědvala. Já, která bez svačinky obvykle nedám ani ránu! I když nakonec zjišťuji, že mě veletrhy asi začnou bavit, v duchu odpočítávám poslední minuty a čekám na konec otevírací doby. V chodidlech už mi píchá tisíce jehliček. Ale neztrácím úsměv na tváři.

líčím

Vlna zákazníků pomalu opadává. Ostatní stánky začínají pomalu balit, a to ještě není ani šest. Že by toho už také měli dost? I když by se nějaký opozdilec ještě našel, veletrh vypadá, že končí. To je docela škoda, mohl ještě někdo přijít. Zákazníci prchají, takže to balíme taky.

Naskládat všechno zpět do kufříků a kapsiček. Každý produkt má přeci své místo! Každopádně je to mnohem rychlejší proces, než všechno vybalovat. V peněžence přepočítávám tržbu. Podařilo se mi alespoň vydělat zpět na nájem? Odhaduji, že tak zle to zase nevypadá, a jsem zase o něco klidnější.

Loučíme se s kolegyněmi a odcházím k autu, kde si konečně můžu SEDNOUT! A taky zakousnout dosud netknutou svačinu. Už se těším domů na teplou sprchu a na postel.

Finální dojmy jsou nakonec příjemné. Jsem určitě ráda za novou zkušenost, a taky za pohled z druhé strany.

Tak zase příště v Letňanech!

 

P.S. Taky se vám v noci zdá o činnosti, kterou jste dělali celý den (řízení po dálnici, sbírání hub v lese….)? Tak já jsem celou noc líčila na veletrhu!

 

 

Hanka Jarošová
Mou vášní je kosmetika. Sama miluji ten úžasný pocit ze sametově hebké pleti, a proto pomáhám ostatním ženám cítit se stejně skvěle a mít krásnou pleť. Můj příběh si přečtěte zde >>

Stáhněte si zdarma e-book o sametové pleti

3 minuty péče ráno a 3 minuty péče večer pro krásnější, svěží a mladistvější vzhled!

Komentáře