Nejste náhodou dermatilomaniak?

Dermatilománie: co to je, a jak poznáte, že ji máte?

Vsadím se, že jste tento výraz nikdy předtím neslyšeli. Já jsem ovšem poznala ženu, která má s dermatilománií osobní zkušenosti, a od ní jsem o této obsedantně-kompulsivní poruše slyšela poprvé. Jmenuje se Lucka Šťastná a věnuje se osvěte o dermatilománii. S Luckou jsem udělala rozhovor – čtěte dál a dozvíte se, jak onemocnení rozpoznat a jak  s ním naložit.

Luci, co je to dermatilománie? Poprvé, když jsem to slyšela, přišlo mi to jako něco ze scifi. Nebo to trochu evokuje někoho, kdo se příliš zaobírá svou kůží… Jak je to?

Kromě toho scifi máš vlastně pravdu. Zjednodušeně řečeno se jedná o mánii, tj. závislost na kůži. Ta se projevuje škrábáním či dloubáním vlastní pokožky, a to často mimovolně – člověk si tedy uvědomí např. až po několika minutách, že si vlastně ubližuje. Dalším specifikem je pak dloubání pleti u zrcadla, často až několikahodinové, při kterém postižení dokonce upadají do určitého druhu transu.

Koho se nejčastěji týká?

Dermatilománie postihuje v drtivé většině dívky a ženy – statistiky ukazují, že podíl je dokonce větší než 80%. Ačkoli se tato nemoc začíná projevovat nejčastěji v období puberty, tedy v době, kdy spoustu dívek a chlapců trápí akné, bylo by mylné se domnívat, že je to nemoc „náctiletých“. Věk naopak nehraje žádnou roli – píší mi často samotné maminky od rodin, že s touto nemocí již léta bojují, dokonce se mi jedna klientka svěřila, že je u nich nemoc dědičná a trpí jí už 3 generace žen.

Pokud stojí někdo denně delší dobu před zrcadlem a mačká si pupínky, případně si je škrábe a nemůže se dočkat, až natrefí na dalšího „adepta“ na čele, má tedy dermatilománii? Kde je ta hranice?

Na jednu stranu je hranice těžce vymezitelná. Na stranu druhou si však všichni, kteří již překročili určitou „zdravou“ mez mačkání a dloubání kůže, dříve nebo později uvědomují rostoucí intenzitu svého problému. Nejčastěji ve chvílích, kdy se za svůj vzhled stydí a začnou trávit hodiny u zrcadla maskováním boláků a strupů před tím, než vyjdou z domu.

Existuje však jedno pravidlo, podle kterého se dá jednoduše odhadnout, zda je pozornost vůči naší pokožce přiměřená, nebo již patologická: pakliže trávíte dloubáním či PŘEMÝŠLENÍM o své pleti/pokožce více, než 1 hodinu denně, jedná se již téměř jistě o dermatilománii.

Ty sama trpíš dermatilománií? Kdy sis uvědomila, že máš tento problém a že už je to něco „za hranicí“?

Dermatilománií trpím, a to více než 12 let. Projevovala se v různých životních obdobích s různou intenzitou, nicméně zpětně vidím, jak dalece tahle nemoc v mém životě sahá. Že se nejspíš jedná už o nemoc a nikoli „zlozvyk“ jsem se dozvěděla až před asi 2-3 lety, kdy jsem celá zoufalá usoudila, že 3 hodiny denně u zrcadla strávené ničením vlastní pleti a jejím následným maskováním super krycím make-upem už není normální.

Jak dlouho ti trvalo, než ses rozhodla s tím něco udělat?

Tak jako asi všichni postižení, i já jsem se snažila nesčetněkrát se svojí nemocí „skoncovat“, avšak chyběly mi dostatečné informace. Nejenom, že mi trvalo víc než 10 let, než jsem se dozvěděla, že se jedná o nemoc, a nikoli „hloupý“ zlozvyk.

A že jsem po vyťukání pojmu „dermatilománie“ do googlu narazila akorát na hloupé komentáře anonymních chytráků typu „Už nevíte, jakou nemoc byste si vymysleli.“ nebo „To není žádná nemoc, ale zlozvyk.“

2 roky jsem sbírala střípky informací po „všech čertech“, na zahraničních webech, v odborných publikacích, rozhovory s lékaři. Už tehdy jsem založila svůj první blog, kam jsem se rozhodla psát své dílčí úspěchy a neúspěchy. Až po téhle šílené době pokusů a omylů jsem seskládala všechny kousky mozaiky do sebe a pochopila, že mám v ruce klíč k uzdravení.

V čem spočívá léčba, respektive klíč k uzdravení, jak říkáš?

Nejdůležitější je přijmout fakt, že se jedná o nemoc. Většina klientů ztroskotá právě na tomto prvním kroku, protože přiznat si, že máme určitý druh psychické indispozice, je neskutečně ponižující. Někomu to trvá měsíc, někomu rok. U mě to byly dokonce roky dva. Poté je třeba na sobě tvrdě, ale zároveň laskavě pracovat, a to ve dvou rovinách.

Jednak jde o rovinu fyzickou, tedy o postupné odbourávání automatismů a fyzických projevů (mimoděčné škrábání či dloubání), ruku v ruce je však třeba i práce duševní. Teprve souběžnou prací na těchto dvou aspektech je možné dosáhnout pozitivních výsledků.

Díky čemu jsi to nevzdala?

Mojí ohromnou motivací byl jednak vzhled, protože mě moje rozškrábaná pleť začala těžce limitovat co se týče účasti na společenských akcích apod., a také psychická pohoda. Dermatilománie se sice projevuje navenek poškozováním kůže, ale „gró“ se odehrává „uvnitř“ – nekonečné pocity studu, úzkosti, nekončící nervozity a selhání už mi zabíraly veškerou kapacitu i volný čas a já věděla, že buď prožiji zbytek života v depresích, anebo z toho bludného kruhu prostě budu muset vystoupit.

Lucka Šťastná

Míváš i dnes nutkání vrátit se ke své „mánii“?

Dlouhou dobu jsem si myslela, že když zvládnu dermatilománii vyhnat ze svého života, že už se nevrátí. Bohužel však opak je pravdou. I když se mi od sepsání Manuálu pro dermatiloman(k)y neuvěřitelně dařilo se „držet“ (neboť jsem manuál psala zprvu jen sama pro sebe) a moje pleť se krásně uzdravila, v hlavě mi „mánie“ pokoj nedala a já každý den musela svádět ohromný boj. Ten svádím dodnes, půl roku po vydání Manuálu, a musím smutně konstatovat, že jsem se sama nechala napálit – když jsem si myslela, že mám vyhráno, a přestala si dávat „pozor“, nemoc se opět přihlásila o slovo.

Z vlastní zkušenosti tedy musím říct, že ani po půl roce „zdraví“ nemáme vyhráno a neustále musíme mít na paměti, že máme sklony k tomu této nemoci podlehnout. Je to podobné jako s alkoholiky – také si musí snad pořád dávat pozor na to, aby do „toho“ zpátky nespadli. U nás je to, bohužel, totéž.

Co bys doporučila lidem jako první pomoc, když právě teď zjistili, že trpí dermatilománií?

Pokud jste usoudili, že upínáte pozornost k vlastní kůži až přespříliš upjatě, mrkněte na Příručku první pomoci pro dermatiloman(k)y, která je volně k dispozici na mém webu, a vyzkoušejte některý z osvědčených rad a tipů, které už ulevily několika stovkám žen i mužů, mnou počínaje.

 

Hanka Jarošová
Mou vášní je kosmetika. Sama miluji ten úžasný pocit ze sametově hebké pleti, a proto pomáhám ostatním ženám cítit se stejně skvěle a mít krásnou pleť. Můj příběh si přečtěte zde >>

Stáhněte si zdarma e-book o sametové pleti

3 minuty péče ráno a 3 minuty péče večer pro krásnější, svěží a mladistvější vzhled!

Komentáře